† 22. 11. 2010 | kód autora:
LIo Co je ekologie a co řeší environmentalistika?
Dobrý den, vážení čtenáři,
představuji vám blog, který píše ekolog a učitel, nebo spíše ekofilosof a člověk s vlastním rozumem. Nepatřím mezi ty, kteří klidně nechají manipulovat svou duší pro vidinu zisku, ze slabosti atd. mocnými a bohatými, který mění své názory a postoje podle politického systému v zemi či podle přání zaměstnavatele. Mé názory presentuji veřejně již mnoho let nejen jako učitel všech stupňů škol, ale někdy i v tisku a jinde. Bohužel, velmi často jsou opiziční vůči oficiální moci i nepsaným pravidlům, co si mají lidé myslet o minulosti, přítomnosti a tolik ohrožené budoucnosti a mám nemalý problém tyto pohledy a úvahy, zveřejnit oficiálně.... Mám také několik málo zkušeností v politice. O čem tedy vlastně píšu, se můžete dovědět, nyní.
Jen prosím všechny čtenáře, kteří by třeba nesouhlasili s mými názory a relativně novým úhlem pohledu v mých článcích, buďte kultivovaní a věcní. Také nikoho bezdůvodně, třeba pro odlišnost názoru, nenapadám a vulgárně, již vůbec ne, tak, jak se to děje stále například, když levicoví intelektuál píše články a pravicový, většinou mladý činitel mu sprostě a besobsažně odpoví. Na takové názory a odpovědi se budu snažit neodpovídat, budu je ignorovat, nebo to nekomplexně inteligentnímu, možná zakomplexovanému pisateli, oplatím, pokud to bude mít hodnotu.
Tak se nyní začtěte do prvního článku zde, který je věnován podstatě mého tématického zaměření. Je jím – ekologie a základní informace, poznatky a zkušenosti, vztahující se k tématu, které zejména v poslední době, konečně, získává na aktuálosti a hlavně – všeobecně akceptovatelném významu, snad pro téměř všechny lidi celého světa.....
Když podáte představitelům hlavních politických subjektů v ČR otázku, co rozumí pod pojmem – ekologie, zpravidla odpovídají podobně, jako když stejnou otázku položíte třeba ředitelům ZŠ, SŠ, děkanům mnohých VŠ, zejména ekonomického (tržního) charakteru. Jako, když se zeptáte mnoha a mnoha občanů také ve světě. Ekologie je tedy podle nich obvykle považována za obor, který se max. stará o odpady, šetří elektrickou energii, brání alternativní zdroje výroby energie, pohonných hmot či ekologové mají zájem na tom, aby se nestavěla další dálnice u již existující dálnice, jež by si při její stavbě vyžádala zničení poslední lužní louky či lesa v kraji, zemi....
Když se řekne – ekologický aktivista, zpravidla nás napadne člověk, který se přivazuje na stromy, například v NP a CHKO Šumava., BR, na Kvildě, aby tak demonstroval a snad i zabránil vykácení dalších a dalších stromů pro trh, což se údajně zejména hodí v situaci kůrovcové kalamity. Trh, z kterého zbohatne jen menšina, všichni pak ztratí díky tzv. ekologickým, ekosystémovým službám stromu (lesního ekosystému, provázaného s ekosystémy dalšími – přímo i nepřímo) např. tvorbu kyslíku, tak potřebného plynu zrovna v současnosti. Nebo, aktivisté, zalehávající před koly bagrů a náklaďáků, devastující půdu, nebo s řetězi před elektrárnami či s nápisy na vládních budovách, které mají ekologicky zaktivizovat zejména politiky a ekonomy, v neposlední řadě aktivisty, kteří veřejně hájí ekologickou dopravu.
Na každém šprochu je pravdy trochu. O základních pojmech si tedy řekneme, více, aby laskavý čtenář pochpil, oč bude v tomto blogu nejspíše především, řeč. Nečiním si patent na rozum, ale, ve svém středním věku, komplexním vzděláním, životními zkušenostmi a hledáním pravdy o světě, objektivity pohledu na vše, co se děje se již vyjadřovat odpovědně mohu a mám. Málokdo totiž i dnes stále ví, co je pravda a co manipulace. Za co by se měl každý slušný a odpovědný člověk ve svém životě brát, aby lidstvo, ostatní organizmy a ekosystémy, přežily a zdravě přirozeně se vyvíjely v provázané evoluci. Takže
Ekologie je přírodni věda, komplexní obor o světě, studující, v mezioborovém duchu – podstatu existence energie a hmoty, života a jeho evoluci, na základě vlastního výzkumu a vědeckých důkazů, aktuálního poznání i historických zkušeností lidstva.
2. Vlastní úhel pohledu je zásadně zaměřen na hledání příčin stavu věcí a jevů, podstaty a prognózy vztahů mezi neživou a živou přírodou, včetně člověka.
3. Ekologie tak, jako nadoborový úhel pohledu dokáže nejpřesněji odhalovat, co vše v Přírodě i ve společnosti či civilizaci lidí, je a vede k rovnováze (dlouhodobě stabilitě).
4. Jelikož člověk stále více, dnes nejvíce ze všech druhů organizmů, ovlivňuje Geoekosystém planety Země (všechny vývojové typy, druhy a úrovně ekosystémů), je logické, že se ekologie, v rámci odhalování pravdy o rovnováze "všeho se vším", zabývá také tím, co činí člověka člověkem. Tedy ekonomikou, sociální a environmentální problematikou, politikou či psychologií a pedagohikou dětského i dospělého věku, vývojem rodin, dědičností či uměním a vědou, jako takovou. Právě díky nastavení společnosti, potažmo jedinců a rodin v zemi, ve světě, podle momentálního typu politického systému a ekonomické situace, jedinci i všichni dohromady vytváří specifický tlak na – mezilidské vztahy, kvalitu rodinného života a zázemí, zaměstnaneckou a sociální politiku, na životní prostředí a hodnotu ekosystému. Je to proto, že i Člověk rozumný (Homosapiens sapiens) je přímo i nepřímo závislý na zdrojích: voda, půda, vzduch a kyslík, "správná teplota a tlak", na produkci potravy, na existenci potravních řetězců a koloběhu látek....
5. Ekologické obory: obecná ekologie – zkoumá od každého, něco"
evoluční ekologie – hlavně vývoj ekosystémů a jejich současný
výstup v Evoluci organizmů i abiotického prostředí a podmínek
ekologie ekosystémová (moře, lesa, potioka, hor a nižin, tundry,
tropického pralesa, pouště, půdy...)
ekologie člověka – především dopady vztahu člověk – životní prostředí
na vývoj člověka (biofyzikální a biochemická stránka věci)
ekologie hlubinná (ekosofie: filosofický – politologický, sociálně – ekonomický a environmentální pohled na přírodní i tzv. společenské zákony, ekologické zákonitosti a limity přežití organizmů, zejména člověka uprostřed všeho, co jej vytváří, na čem je závislý, co potřebuje a jaké má zájmy, jakým (ne)udržitelným způsobem je uspokojuje, jaká je další prognóza těchto zájmů a potřeb, ve vztahu člověka k člověku, k lidem, společnosti a jejímu uspořádání, spravedlnosti a právu a zákonům evoluce, ke geofyzikálnímu a geochemickému toku látek, hledá podstatu problému, proč tomu tak je, jak si vede ve své evoluci, která je přirozeně provázaná s evolucí neživé i živé přírody. Vše je pak závislé na – koloběhu látek).
Existují pak podobory ekologie, například ekologie částic, geoekologie, eko – fyzika, eko – chemie či ekogeografie, eko-sociologie, ekologické zemědělství a výroba, právo v ekologii atd.
Environmentalistika (výchova a vzdělání) – je jakýsi povrchnější a momentálně obecně fyzikální a chemický výstup ekologického poznání a zkušeností, vztažený především na oblast nejbližšího prostředí, v kterém žijeme a pracujeme, v základním vztahu k politické a ekonomické situaci. (Tedy bez hlubšího, na vyšší i širší úrovni vnímání – pohledu souvislostí s dalšími ekosystémy a jejich vývojem, s přesahem do blízkého Vesmíru, jak to činí komplexní ekologie).
Environmentalistika se, bohužel, namísto skutečné, komplexní a vědecké ekologie, stává stále ještě hlavní veřejno, občanskou a politicko – ekonomickou silou a "pákou" občanů a politiků, jež touto optikou hodlají, v nejlepším případě, sledovat stav životního prpstředí a podmínek k životu (povrchně), jak se nám zrovna jeví, jak jej můžeme pokud možno, snadno zlepšit (třeba přidat peníze na výstavbu čističek či vytvoření trávníků ve městech, tedy, pokud se na to "někdo složí", tedy, jestli se problematikou vůbec někdo bude koncepčně i prakticky zabývat..., máme přece právo volby: trh a mé pohodlí a bezduchý konzum, nebo ekologicky udržitelný svět, i třeba za cenu ztráty momentálního pohodlí). Jde spíše o estetickou a ekosystémově zlepšující efektivitu obránců environmentálních řešení, aby jsme tak, díky našemu většinou neekologickému vnímání světa a krajiny a tzv. spíše negativnímu antropologickému egocentrizmu (přetváření světa pouze v náš, povětšinou momentální současný, výhledově tak do deseti let prospěch, bez většího ohledu na vývoj a zdraví dalších organizmů přirozené biodiverzity, na zdraví a existenci anorganické části přírody, nedbaje principu – vše souvisí se vším, limitů přežití...) vše v nás i kolem nás, přetvořili (aby se tzv. "peníze mohly točit", namísto koloběhu látek, udržitelnému využívání zdrojů).
Ekosystém – je místo, prostor, určené existencí, vlastnostmi nejmenších elementárních částic a energií, jež vytvářejí a vytvořily v čase evoluce (geologie Vesmíru a Země) vyšší částice a chemické látky, fyzikální silová pole a v důsledku i organizmy (jako přirozené koncentráty všech těchto částic a energií, látek a silových polí). Je tedy systémem provázanosti energie – částic – látek – organizmů ve všech možných podobách, jak se, podle druhu a úrovně ekosystému, vyskytují v nás i kolem nás, v čase evoluce. Provázanosti, která je určena původní "genetickou" informací praelementárních částic při vzniku Vesmíru – energizovaných nejmenších částic vůbec – tzv. superstrun (matematicky nedokázaných, spíše fyzikálně a ekologicky vydedukovaných), vyskytujících se ve všem i dnes, jako "chvějící se", vlnové frekvence (vytváří zřejmě až 11 typů rozměrů ve Vesmíru).
Na základě těchto vlnových frekvenci superstrun o určitých kmitočtech pak tyto vytvářejí další, vyšší a složitější elementární částice. Nejmenší z nich – fotony (ve Staročínské přírodovědě a medicíně a filosofii – princip energie "jang"), jsou nejmenší (pravděpodobně) energetické částice energie, jako takové. Mají mikroenergetický náboj (nikoliv elektrický), jsou obrovsky lehké a malé, téměř stále se jen pohybují rychlostmi, blížícími se hranici rychlosti světla, nebo touto rychlostí. Jelikož, v rámci vlastně ekosystémové rovnováhy, aby mohly být energií, musí mít, musí být zároveň, alespoň "trochu" hmotnou částicí, aby se jejich energie nerozplynula v prostředí, aby vůbec mohla mít existující zjistitelnou podobu a vlastnosti.
Nejmenší (známé) částice hmoty – kvarky (Starověká Čína – "energie částic "jin") se vyskytují ve Vesmíru (nám známém) pravděpodobně v 6 – 8 druzích, každý druh má další 3 – 4 poddruhy, jež se od sebe liší především zlomkovou mikroenergií, hmotnější, pomalejší, "výživnější" při stavbě hmoty látek a silových polí, organizmů.... Kvantoví fyzikové, fyzikové elementárních částic je rozděluji jednodušeji, podle tzv. barev či chutí, z angličtiny. Za poznání a vědecké prokázání některých vlastností kvarků a foton, např. získali Nobelovu cenu, v roce 2005 dva vědci – ruský a britský VŠ profesor a jejich dva ruští studenti. Výzkum elementárních i vyšších částic (vyšší – protony p+, neutrony n0 = tzv. nukleony., elektrony e-, z nich vzešlé atomy a ze dvou a více atomů vycházející molekuly látek a organizmů) je stále probíhající nejen v několika málo světových malých laboratořích, ale hlavně v podzemní obrovské laboratoři ve městě Cern ve švýcarsko – fransouzském pomezí) i jinde. ČR dlouhodobě dodává zařízení na výzkum elementárních částic některé výjimečné komponenty a také know – hau, za což jsme sklidili velký dík od vědců celého světa.
Mezi kvarky a fotony musí existovat rovnováha (dlouhodobě stabilita, ta je důležitější), protože rovnováha existuje mezi hmotou a energií. I náš organizmus se neobejde bez hmotných částic a látek (stavební složka těla) a bez energetických zdrojů (fyziologické funkce). Pokud již energetické i více hmotné částice vytvářejí (eko)systém látky či hmoty, pak na základě shodné či podbné vlnové frekvence a dalších vlastností – hmotnost a velikost částic, jejich otáčivé pohyby – spin, schopnost "soudržnosti", časovém impulzu energií, jež vydávají... I my, jako jedinci se spíše dobře cítíme, když je naše vlnová frekvence těla a mysli totožná s vlnovou frekvencí hudby, světla a barev, povrchu hmoty, které se dotýkáme, poslechu hlasu, který slyšíme, pachu, jež cítíme, myšlenek, které přijímáme na základě zkušeností, jež nám jejich existence vlnové frekvence, připadala jako "naše", nebo rozvíjející naše frekvence zděděné i podmínkami a prostředím, získané.
Krátkodobě dochází k přebytku či výpadku jedné nebo druhé strany, zdravý ekosystém (organizmus je také ekosystém, složený z mnoha a mnoha dílčích (pod)ekosystémů – orgány, tkáně, buňky a jejich částice, přímo úměrně závislými na ekosystémech, vytvářejících prostor, kde organizmus žije, domov, kde existuje a v přímém vztahu dalších ekosystémů.). Mezi ekosystémy neexistuje žádná "mezera", všechny a všechno je provázáno částicemi a a energiemi volnými, většinou však vázanými v méně či více energizované hmotě "čehokoliv".
O elementárních částicích je možné psát hodně, vnímavý čtenář však může nalézt mnoho informací a presentací k tématu jak v učených publikacích, tak i na Internetu a jinde. Ne všechny mohou korespondovat s uvedenými názory, jiné je mohou rozvíjet, třeba pravdivě, nebo ne, další mohou poukazovat na jiný úhel pohledu (chytrý čtenář si všechny pohledy "doskáče" do tajenky – evoluce a života, sám) a další názory jsou v rozporu s tím, co já a menšina odborníků, vědců, badatelů a zkušených lidí, tvrdí. Budu se tedy spoléhat na hodnotu tzv. komplexní inteligence, o níž si něco řekneme, za chcíli, na potřebu čtenáře, chtít se něco nového dovědět, popřemýšlet o tom a hlavně, dokázat viídět vše v njširších souvislostech, jak to momentálně, lze.
Komplexní inteligence a ekologicky chápaná budoucnost...
· Předposlední část mého příspěvku, jenž by měl sloužit hlavně jako apel na to, aby si lidé u nás i ve světě "od podstaty" uvědomili, kde a jak žijeme, stupeň ohrožení a možná řešení. Aby se na vyšší, širší i hlubší úrovni šířila ekologická gramotnost pravdivě a objektivně informativní a společně jsme pořádali odborné besedy, kulaté stoly a Ekologické konference, jež by měly vyústit v hlasité vyslovení NE realitě, kapitalizmu v jakékoliv podobě, problematickému tzv. reálnému socializmu a tržnímu hospodářství bez i s přívlastky. Akce i pasivní odpor aspoň většiny obyvatel země (Země) a novým způsobem vládnutí. To se týká vlastního názorového rozdělení lidstva z hlediska tzv. politické levice a pravice (středu), z pohledu ekologie.
· Hledejme společný jmenovatel mezi všemi názorovými proudy a směry. Např., mezi odpůrci ekologie a tzv. globálního oteplování a těmi, co tvrdí, že existují zcela reálně a zveřejňují fakta a studie či zkušenosti lidstva, je společný jmenovatel: strach. Strach z budoucnosti. Jedni chtějí užívat života "do sytosti" a sociální, či komplexněji – ekologická omezování jsou jimi zatracována. Zpravidla však je jejich duševní, duchovní výbava nejvíce orientována na bezduchý konzum, materiální bohatství, peníze a moc nad druhými. Ti druzí, kteří si stav a nebezpečí uvědomují (od podstaty) se obávají, že nepřežijí a s tím také souvisí obava o neustálé snižování kvality života a životní úrovně vlastně všech. To se již děje.
Jde o tzv.komplexní inteligenci(poslední výzkumy). Ta se skládá z hlavních pěti složek, jež jsou vzájemně organicky propojené a souvztažné k sobě. Je-li jedna dílčí "podsložka"nebo hlavní složka oslabována, zákonitě dochází k oslabení dalších složek, které z nich vychází. To je nakonec ekosystémový postup a je plně závislí na koloběhu látek v našem organizmu (těle) probíhající (pokud jsme dostatečně otevřeným ekosystémem) a koloběhu látek (kvalitě) v okolí.. Také člověk je otevřeným ekosystémem a přijímá a odlučuje ze svého organizmu částice – energie a látky, jak je třeba. Stresy, špatná výživa, škodliviny v prostředí, sociální nejistoty... brání tomuto koloběhu látek a zákonitě se to projeví na kvalitě zdraví a hodnotě komplexní inteligence. Ta nejhorší oslabení se pak promítnou do genetických informací a již za života jedince dochází k často nenávratným změnám hodnoty jeho vlastností a schopností. Tedy i toho, pro co a jak se v příští chvíli lidé rozhodnou. Jeho potomci se tak rodí s určitým genetickým a buněčným handicapem a do stále horšího a nerovnovážnějšího světa, který jen někteří budou schopni přetvářet pozitivním směrem, pokud tedy lidstvo bude mít ještě nějakou naději. přežít
Komplexní inteligence: intuitivní – emoční –– rozumová (logika) – sociální – environmentální rozměr inteligence. Nelze říci, že jedna složka je primárně důležitější, než druhá, i když lidstvo, v různých historických fázích dávalo větší důraz na tu kterou složku inteligence, aniž bychom v čase historie věděli, jak inteligence opravdu funguje a vzniká.
Z britských ( i našich, dlouhodobých) sociologicko – psychologických studií v nedávné době vyplynuly i tyto skutečnosti: zjednodušeně řečeno – většina lidí, (tzv. skalních) příznivců politické pravice má rozvinutý intuitivní a emoční charakter inteligence a částečně výstupovou logiku. Přesněji řečeno, mohou být profesory logiky na Univerzitě, ale každá složka inteligence je, podle ekologických principů – spojena původně jednak s individuem a jednak s populacemi a společenstvími, které každé individuum potřebuje. O to více, jde-li o společenský druh organizmu. Logika většiny pravicově orientovaných lidí (nikoliv náhodných voličů či voličů zklamaných politickou levicí) je tedy více logikou individua než kolektivu, schopnosti týmové práce, společnosti, civilizace... Ostatní složky jsou tedy poměrně málo rozvinuté, alespoň ve směru důležitější, tzv. společenské inteligence. Pravicoví lidé tedy dokážou mnohem méně pochopit, co znamená slovo – sociální ve smyslu společenském a civilizačním, byť znají veškeré známé poučky a mají své zkušenosti. Mnohdy ani sami nezažili potřebný sociální charakter vztahu rodiny, učitelů, společnosti k nim samým, vyrůstali v podstatě duchovně osamoceni, třeba uprostřed tisíců lidí v okolí, což však může být také ekologicky hodnotný přínos.. Environmentální problematika je nutně provázána s tím, jak si uvědomujeme vlastní "já", s tím, jak mé "já" souvisí s druhými "já" (rodina, známí – emočně – logická inteligence), s tím, jak mé "já" a "já" druhých kooperuje v hodnotách prostředí a podmínek k životu (sociální rozměr) a nakonec, jak naše "já" využívá prostředí a podmínek k životu, aby se nic z mého "já" a "já" druhých na kvalitě neztrácelo, spíše naopak. Tyto atributy "vlastního já k já druhých" bývají pravicově orientovaným lidem více – méně utajené. Všechny tyto rozměry inteligence tedy mají ekologický charakter a v alternativní (ekologicky založené) medicíně je ke každému orgánu, tedy i typu inteligence přiřazen určitý koloběh látek, závislý na jedinci a jeho prostředí a originálnímu způsobu života v něm.
Celoživotně pravicově založení lidé tedy ve své většině postrádají především sociálně – environmentální rozměr uvažování. Důkazem může být i naše vláda a zejména třeba odborné i lidské názory našeho pana prezidenta, Doc. Ing. Václava Klause.,CsC (na dosaženém vzdělání obvykle nezáleží. Získání vysokoškolského Diplomu je generacemi stále jednodušší, pokud máte ten správný politický názor jako profesoři, pokud máte hodně peněz a stále častěji i z důvodu, že k absolvování studia také na SŠ a ZŠ obvykle postačí tzv. paměťové zkoušky a vůbec nemusíte rozumět tomu, co tvrdíte). Jeho poslední kniha "Zelená nebo modrá naděje" popírá globální ohrožení Planety a života na ní typickými argumenty lidí pravicového politického spektra. Žádný protiargument pana prezidenta neobsahuje hodnotu sociálního, natož environmentálního charakteru, tedy také logická rozumová a emoční složka postrádá rozměr solidarity, potřeby soužití jednoho s druhým nikoliv pro peníze a jiné hmotné statky a také intuitivní rozměr intelektu bývá na primitivní úrovni – "postarej se sám o sebe, jak umíš", někdy kultivovaný názorem, že by to nemělo být trestnou činností a že každý existuje pro svou obec.... Zde je nutné říci, že jedinec a jednotlivost neexistují sami pro sebe, ale jsou vždy závislé na jednotlivostech, jedincích ostatních a na komplexním uspořádání ekosystémů. Na druhé straně jakýkoliv (eko)systém se neobejde bez originálních vlastností a schopností jedinců.
Lidé celoživotně založení na uvažování v levicovém politickém spektru jsou na tom trochu lépe. Mají velmi zhodnocenou zejména sociální složku inteligence, tedy mají obecně blíže k environmentálnímu rozměru schopnosti vnímat svět, ale obvykle je utlumena složka intuitivní a emočně – rozumová složka podléhá více sociálnímu rozměru. Tedy hrubě řečeno, člověka a přírodu vidí více než jako individuum s jeho originálními vlastnostmi, schopnostmi a bytím – jako jedince, kterého je třeba integrovat do společenství více jedinců (nejlépe všech), aby byla zajištěna prosperita všech a ještě více jako "výsledek". Jenže, pokud bude jedinec brán pouze jako sociální bytost, která má především potřeby sociální ("žije proto, že má vazby k druhým"), bude opomíjena jeho originální individualita, která je vždy uplatněna ve všech sociálních vazbách a vztazích (každý jedinec, natož celek jedinců vytváří tzv. ekologickou stopu kolem sebe a v sobě samém. Vzpomeňme na verše Jana Nerudy: ..."až bude každý z nás z křemene, bude celý národ z kvádrů"...).
Jistý podíl myšlenek "o jedinci" z politické pravice by mohlo být, ekologickým způsobem organicky využito v programech sociálně – environmentálních, v politické levici, chcete-li, pro návrh Ekologické koncepce 21.století. Každý extrém vede zákonitě k potřebě změnit stav.
V roce 1948 bylo třeba dát člověku, jako individuu status sociálního jedince, který jen jako takový dokáže být užitečnou osobností, velebenou ostatními. V roce 1968, podle mého, šlo hlavně o to, přestat "vyprazdňovat" sociálního jedince (opoziční hnutí za práva individualit v sociálním chaosu doby) a v roce 1989 pak došlo k situaci, kdy bylo třeba napravovat jak "vyprazdňování sociální bytosti", tak "individuality". Jak asi vnímáme všichni, ani jedna potřeba zatím nebyla uspokojena a naopak, dochází stále intenzivněji k hlubšímu vyprazdňování vlastností, schopností, osobností lidí a, co je příznačné – degradaci ekosystémů vůbec. Po Zemědělské revoluci (více intuitivní rozměr, byť vyžadoval hodně rozumu), Průmyslové revoluci (více emoční rozměr, byť vyžadoval instinkty i logiku vývoje), Sociální (socialistické) revoluci (více sociální rozměr, jež však vyžaduje intuici, emoce i rozum logiky) zbývá lidstvu – poslední hlavní Ekologická revoluce (environmentální rozměr. Všechny zmíněné rozměry vytváří – ekologickou (globální) inteligenci intuitivně, emočně, rozumově, sociálně a environmentálně zralého a vyvinutého člověka).
- Za situace výše zmiňované hrozby, kterou oficiálně sdělovací prostředky, ani politici nezveřejňují, ani se o tyto studie, modely a vědecké důkazy v čase nezajímali od podstaty, slibují zlepšení situace dílčími ústupky v produkci a přerozdělování potravin do chudých zemí, ale přitom se produkce (toxická) zvyšuje, hynou další tisíce druhů organizmů, klasická medicína alopatická, tedy spíše potlačovací existuje dále, přesto že se ke studiu hlásí stále méně uchazečů, přesto, že dnes 80% alopatických lékařů postupně přechází k přírodní, celostní, alternativní, tedy ekologičtěji pojaté medicíně a farmaceutický průmysl si "mne ruce". Nic se vlastně nemění a jediné, co skutečně
přibylo, jsou sliby a hesla politiků, ekonomů, vědců a filosofů, že nové technologie a vylepšení tržní ekonomika vše vyřeší a pro případ potíží "předepíšeme politický či skutečný paralen".
Nevím jak Vy, čtenáři mého příspěvku, ale já odmítám být nástrojem (spotřebitel, daňový poplatník, volič...) této zkázy a jako komplexně inteligentní člověk vznáším veřejně dotaz, na který pravděpodobně opět nedostanu odpověď, nebo jen odpověď vulgární, mlhavou či nedostatečnou: jak dlouho ještě bude KSČM, jako celek sterilní vůči opravdové ekologii a nadále bude prosazovat tržní mechanizmy ekonomiky a ve svých představách možného vládnutí a dávat apel jen na environmentální politiku? Není možné sebelepší myšlenky a činy realizovat a prosazovat, pokud nezahrneme člověka do ekosystémového prostředí globálních ekologických vztahů na Zemi a ve Vesmíru (různé souvislosti) a dokud nepochopíme, že koloběh látek, ekologické principy udržitelnosti, o nichž lze vést odborné i lidské debaty hodně dlouho, je skutečným také ekonomickým nástrojem i nejvyšší politickou a vědeckou hodnotou, kterou máme zatím ještě k dispozici. Omlouvám se těm, kteří mé zjednodušené pojednání nepochopili, ale chyba možná bude v absenci ekologické gramotnosti, kterou více – méně podporuje i Komunistická strana Čech a Moravy, přesto, že ke skutečné ekologii, má nejblíže ze všech ostatních politických stran a hnutí na světě. Co si o tom myslíte Vy? Navrhuji jako první vážný krok setkání politiků, ekonomů, vědců, lékařů, učitelů a zástupců odborné veřejnosti u "kulatého stolu", z kterého by mělo být potvrzeno zmíněné, případně rozšířeno, prohloubeno a podáno na stále vyšší úroveň. Celá ekologická kampaň by mohla gradovat uspořádáním Ekologické konference v ČR, za přítomnosti dalších subjektů s ekologickou orientací a volby v ČR může KSČM, případně ČSSD a ekologicky gramotní lidé vyhrát. Jen chtít. Nebyl by to dobrý začátek?
Tak, to je nyní zhruba vše, s čím se chci s vámi, milí čtenáři, popdělit. Na těchto základech hlavně, budu stavět své úvahy a články a je jen na Vás, zda je budete číst a zda vás osloví....
Přeji všem slušným a komplexně inteligentním lidem, vše nejlepší. Ekoználek
